Jun. 18th, 2018


[info]jirka

Lékař, soused a foto procházka po Smíchově

Dnes jsem měl zase své pravidelné pobíhání po doktorech. Mám to vždycky na celý den s asi hodinovými přestávkami. A tak abych se nenudil a nebrouzdal po poliklinice, pobíhám po ulicích a fotím. Tedy řeknu Vám, je to únavné jít k doktorovi. Nebylo tomu jinak i dnes. A tak ráno než jsem vycházel, měl jsem nabitý mobily, všechny tři a to pro jistotu. Teď nemohu psát, chod+++++++-í mi tu po klávesnici Max. wg tak to+ byl vzkaz od něho. Tak kde jsem to skončil? Jo. když jsem šel ráno z bytu, potkal jsem sousedku. Říkal jsem Vám o sousedovi. No tak včera byla za ním na návštěvě v nemocnic. Prý vypadá hrozně, zhubl, nemůže mluvit. Jeho rodina se ho zřekla, nedivím se. Sám o sebe se nepostará a v nemocnici být prý nemůže. Tak musí pryč a nejspíše do slavného Pleší.Tedy tam, odkud se moc lidí nevrací. Ani má sestra, ani teta mé sousedky a slyšel jsem o hodně lidí. Je to takové odkladiště lidí s kterýma se již nepočítá. Asi. Co více psát, ani nechci a nemám sílu, vzpomenu si na sestru. Mno tak fotky
Fotky starého Smíchova, mého rodiště. Tak nějak je ten Smíchov hezčí než bl před čtyřiceti lety ... A beze slov

Praha Smíchov

Praha Smíchov

Praha Smíchov

Praha Smíchov

Praha Smíchov

Praha Smíchov

Praha Smíchov

Praha Smíchov

Praha Smíchov

Praha Smíchov

Praha Smíchov

Jun. 16th, 2018


[info]jirka

Čtrnáct dní po úmrtí sestry

Čtrnáct dní po úmrtí sestry, se začíná život pomalu vracet do starých kolejí. Mimo to, se událo i několik událostí, u kterých by se dalo říci, no jo — život. Tak třeba soused se dostal znovu do nemocnice. Neuposlechl a šel se s kamarády vožrat do parčíku. Lahev vodky, nějaké to pivo a mrtvička si ho našla. Zajímavé je, že z kamarádů mu nepomohl nikdo. Prý koukali jako bulíci. Až kolemjdoucí zavolali. To by člověk nevěřil. Ale nesuď pokud nepoznáš. Sousedky ho šli asi po týdnu navštívit do nemocnice. Byl přikurtovaný aby neutíkal, prý si vytrhával kapačky a vykřikoval urážky na adresu spolubydlících na pokoji a personálu. Tak to s ním asi tak zlé není. V příběhu se objevila i jho rodina, která ho prý patnáct let neviděla. No to potěš. Dalo by se i říci, že jeho odchodem do nemocnice je v domě klid. Jeho kamarádi sem nechodí, vidíme je jenom válet se s opicí v parčíku
A co je jiného? No, v osobním životě se toho moc nestalo. Jenom umřelo několik spotřebičů. Jako první se rozhodla do křemíkového nebe odejít mikrovlnka, následovaná dvojvařičem, bojlerem který byl starší než já, tedy skoro. Bylo mi asi deset když ho instalovali, dále žárovka v předsíni a pokojová nasazovací zářivka — nevím jak se jí říká přesně. Jenom vím, že to byl nadlidský výkon jí setkat. Teď už vím, že v Bauhausu. Vypadá to v mém okolí na vysokou úmrtnost. Ach jo. Hlavně, že kocouři žijí a je jim dobře.

IMG_20180616_114537

Když jsem sháněl prokletou zářivku, či co to vlastně je, ocitl jsem se na Pankráci. Tedy ne v base, na to mi ještě nepřišli, ale kopečku, kde už stromy skoro žádné nejsou, vzpomněl jsem si na barvivé vyprávění mého synovce o české jídelně. Musel jsem jí vyzkoušet a porovnat s Apetitem na Vinohradech, které je hned vedle mé práce.

IMG_20180616_085203_719

Apetito vyhrává na plné čáře. Šmak na Florenci je na stejné bázi jako Apetito. Ale. Právě to ALE. Úroveň ve stravování. Šmak = Plastové talíře, plastové příbory ( což to bych pořád ještě odpustil) Jídlo neosolené, na stole nejsou slánky ani pepřenky, o místo k sezení se perete s dalšími strávníky z vedlejších jídelen, ať šikmookých, tak nějaké norské, MC, kuřecího ráje či jak se to jmenuje a dalšími. Tak vidíte, Šmak jen opravdu z nouze. Mno
Musím jít, tak zatím