Jun. 25th, 2017


[info]jirka

Máme v domě traviče. Ach jo

Bylo mi jasné, že se něco stalo, hned jak jsem otevřel dveře od bytu. Kluci mi totiž přivítali neobvykle. Přivítání je vždy takové, že kluci přiběhnout, ocas napružený vzhůru, na konci zahnutý do skoby. Dnes ne. Dnes bylo přivítání jiné. Kluci sice přiběhli, to ano, ocas vzhůru, to ano, ale začali se moc otírat. Oba a najednou. To nebývá zvykem. A Max mňoukal  a mňoukal. Vyrazil jsem tedy do bytu, abych zjistil, co se stalo. A nedivím se. Kluci, po té chvilce co zažili. Šuplík v kredenci vyskočil na podlahu, a vzal s sebou i příbory. To šuplík v obýváku sice nevyskočil, ale otevřel se a vyskákaly na podlahu ponožky. Pro kluky to musel být hrozný šok,  šuplíky samy ožily.
To však není jediný šok v domě. Ten druhý šok je, že máme v baráku traviče. Člověk, který nemá rád zvířata. Prostě se nesmí kočky či psi přiblížit k jeho bytu, jinak je otráví, což slíbil. Naštěstí bydlí o patro výše, kam kluci nechodí, kluci radši ve sklepě.  U svého bytu rozsypává jed.  I když kluci nahoru nechodí, stejně sedím na schodech a zamezuji možnosti jíti nahoru.  Kluci když jdou nahoru, tak jedině tehdy, je-li tam, nebo jde-li tam domovní kocour Láďa. Já mu říkám domovní, ale patří k dvěma sousedkám v důchodovém věku. Láďa ale tu jeho návnadu málem nepřežil, přiotrávil se a musel na vetrinu. Naštěstí byl zachráněn. Problém měli i psi v baráku. Takže posldní měsíc, vždy když přijdu domů, prolezu celý barák, teprve potom pustím kluky.  Nechápu, co sousedovi začalo po třech letech vadit. Sám měl psa.  Teď si přivedl domů nějakou fiflenu. Já jí tedy neviděl, stačilo, co jsem slyšel.